Špeky z louky

Mnoho hodin v terénu, spálená kůže, bolavá záda a stovky fotek. Tak jsme se do hmyzu na našich loukách letos opřeli. Fotky proto, že si opravdu nehrajeme na odborníky ve všech oborech. Ale ty opravdové odborníky známe – ať už z dob našich studií nebo jsme si je prostě dohledali a oslovili je. Takže fotky "podezřelých" včel letěly téměř obratem k determinaci na odborná pracoviště. Tímto opravdu upřímně děkujeme RNDr. Vladimíru Smetanovi z Tekovského muzea Levice a doc. Ing. Antonínu Přidalovi, Ph.D. z Mendelovy univerzity v Brně, kteří neúnavně prohlíželi naše fotky.

Pěkně od začátku, jak nám to na loukách bzučelo

• pískorypka chrastavcová (Andrena hattorfiana) – je to velká samotářská včela vázaná na lokality s bohatou a kontinuální nabídkou chrastavce rolního, zdá se, že v posledních letech je nacházena častěji než dříve, což může být odezva změny klimatu. Pozorovali jsme ji na několika lokalitách v naší péči – na Soláni dokonce v počtu větším než malém.

• nomáda ozbrojená (Nomada armata) – je včelka, která parazituje u pískorypky chrastavcové, vyskytuje se pouze u silnějších populací hostitele, třeba ve Švédsku se vyskytuje pouze u 10 % populací pískorypky. Její nález v bezprostřední blízkosti louky v naší péči znamená, že pískorypky chrastavcové tam musíme mít dost.

O pískorypce jsme psali s bohatou fotodokumentací v létě na Facebooku.

• zdobenka červená (Epeoloides coecutiens) – je podobně jako nomáda ozbrojená parazitickým druhem, který taky miluje chrastavec, jen jako hostitele využívá jiné samotářky. Vyžaduje hodně specifické podmínky – kombinaci sušších a vlhčích míst. Zatímco na sušších místech se krmí na chrastavci, mateřídoušce nebo vřesu, tak na vlhčích místech roste vrbina obecná, penízková nebo tečkovaná, které mají v oblibě její hostitelské včely olejnice vrbinová ( Macropis europaea) a olejnice žlutonohá (Macropis fulvipes). Jedinou rostlinou, kde se vkus parazita a hostitele částečně překrývá, je kyprej vrbice. Takováto kombinace je zřejmě i důvod, že za posledních 10 let je v ČR pouze 7 nálezů.
• čmelák pruhovaný (Bombus subterraneus ) – tak to byla taková večerní pohádka – dlouhé čekání a najednou při odchodu domů to začalo lítat, jako kdyby zrovna otevřeli dvířka hnízda. Čmeláci na rozdíl od včel tolerují nižší teploty, a proto létají později do večera. Po 17 letech se na radhošťském hřebeni podařil nález jednoho z nejrychleji mizejících čmeláků v Evropě.

Je to ikonický druh ochrany čmeláků ve Velké Británii a rozhodně je to čmelák s příběhem: V roce 1885 ho z Britských ostrovů dopravili na Nový Zéland, aby opyloval jetel. Když ale v roce 1988 v Británii vyhynul, zvažovali, že jej z Nového Zélandu dovezou a vrátí zpět do přírody. Při genetické analýze však bylo zjištěno, že stávající novozélandskou populaci založily pouhé 2 matky! Rozhodli se tedy pro bližší švédskou populaci a v průběhu let 2012–2016 odchytili 415 matek, aby následně z karantény vypustili 204. Nicméně v roce 2019 konstatovali, že se reintrodukce nepovedla.

Podrobněji jsme o čmeláku pruhovaném psali na našem Facebooku.

Předchozí nález nás namotivoval k hledání dalších čmeláků pruhovaných, což bylo sice marné, ale odměnou bylo alespoň pozorování břichosběrné velké samotářky čalounice mokřadní (Megachile ligniseca).

• Ploskočelka chrastavcová (Halictus scabiosae ) je druh, který se rozšířil z JZ Evropy, v ČR byl poprvé zjištěn v roce 2004 ve Strání (Bílé Karpaty), aktuálně zde dosahuje severovýchodní hranice rozšíření.

• pískorypka vřesová (Andrena fuscipes) - tu jsme našli na konci sezóny, když jen tak letmo kontrolujeme vřesoviště. Naposledy v ČR pozorována v roce 2017. To nám za ty vykoukané oči stálo – posuďte z fotografií.

O zajímavých samotářkách, které jsme viděli na jaře, si přečtěte tady.