Pomáháme do lesů vrátit tis

Náš tis musí mít jasný genetický původ a musí vyrůst ze semene. V zahradnictvích se tisy často množí řízkováním a právě takové sazenice v lese použít nelze. Nejen tedy, že náš tis musí mít beskydské předky, ale měl by v Beskydech taky vyrůst v lesní školce. K takové sazenici ale vede dlouhá cesta. V řeči sportovní terminologie je to asi takto: vysévat na louky byliny z regionálního osiva je běh na 800 metrů, vysazovat tam sazenice bylin, vypěstované z regionálních semen, je běh na 1 500 metrů a vracet do lesů sazenice stromů s jasným genetickým původem, to je minimálně půlmaraton. Tak se postavme na start.

Začalo to před lety, kdy se beskydský lesník – Ing. Milan Jurásek – začal intenzivně věnovat tisům. Vycházel ze záchranného programu tisu v Beskydech a začal tím, že vyhledal všechny (známé i dosud neznámé) původní tisy v širším Pobeskydí. Ze starých tisů odebral řízky a vypěstoval z nich sazenice – „řízkovance“. S nimi pak založil ve Štramberku semenný sad tisu, který je ve správě Lesů ČR, s.p., Lesní správy Frýdek-Místek a slouží zároveň jako klonový archiv, tedy jakýsi záložní zdroj genofondu velmi vzácných stromů. V celém Pobeskydí je totiž evidováno pouze 65 starých, pravděpodobně původních, tisů. Téměř všechny tyto stromy rostou u chalup na horských samotách, kam je nejspíš přesadili tehdejší majitelé z okolních lesů.

Sad ve Štramberku má sloužit k produkci semen, proto byl založen z „řízkovanců“. Stromy tak začnou brzy plodit, moc nevyrostou a červené plody může sklízet i člověk průměrné výšky. Po založení sadu následovala zdánlivě málo akční, ale o to důležitější, fáze růstu a dospívání.

Právě letos začal sad po několika letech více plodit a tak přišel čas trochu netradiční sklizně. A zatímco rybíz se sklízí za teplých letních dní, tisinky dozrávají až na podzim, takže při jejich sklízení mrznou prsty, které jsou navíc celé lepkavé či spíše slizké. Dříve však plody nejsou zralé a po větších mrazech samy opadají. Času na sběr tak mnoho není. I tak se Salamandru podařilo nasbírat několik kilogramů drahocenných plodů. Nasbíraný materiál byl předán do lesní školky pana Radima Martynka v Košařiskách, se kterou už roky spolupracujeme a která produkuje geneticky původní sazenice stromů. Sazenice z této školky jsou zvyklé na beskydské klima, jsou pěstovány přírodě bližším způsobem s maximálním omezením umělých hnojiv a biocidů a mají větší šanci, že se v lese uchytí. Tady z tisinek vypěstují sazenice tisů, které potom budeme ve spolupráci s Lesy ČR, s.p. a Správou CHKO Beskydy vracet do beskydských lesů, kam bezesporu patří. To ale ještě potrvá nejméně 7 let. Sběrem červených bobulek tedy začal dlouhodobý projekt, který s námi budete moct sledovat.

Za odbornou konzultaci textu děkujeme Tomáši Myslikovjanovi, AOPK ČR, r. p. Správa CHKO Beskydy