Přesun na obsah
  • English
  • Deutsch

Komu zvoní hrana

Publikováno: 25.2.2019

Chřástalovi! Chřástal polní je luční druh ptáka, který může poměrně brzy z naší přírody vymizet. Co s tím můžeme dělat a proč by nám to mělo vadit?

Každý obyvatel beskydského podhůří ho určitě někdy slyšel. V průběhu května k nám totiž přilétá z Afriky chřástal polní, jenž vydává velmi nápadný hlas podobající se řehtačce (monotónně se opakující dvojslabika „réprép réprép“). Slyšet ho můžete od soumraku do úsvitu především na podmáčených loukách, které mu slouží jako zdroj potravy i místo pro rozmnožování. Vidět však není prakticky nikdy. A je to škoda. Velikostí sice nepředčí čivavu, za to proužkovaným hnědým kabátkem, dlouhým krkem a modrošedým kloboučkem připomíná elegána, který dokáže obměkčit srdce nejednoho milovníka přírody.

Trocha čísel
Početnost chřástala polního je nyní v ČR odhadována na 1500 – 2000 párů. Na konci osmdesátých let minulého století však u nás žilo jen 400 párů! To byl katastrofální úbytek, neboť po 2. světové válce bylo chřástalů až 20 000 párů. Podobný trend nastal v celé západní Evropě, proto byl chřástal polní zařazen mezi celosvětově ohrožené a chráněné druhy. V ČR patří chřástal polní mezi silně ohrožené druhy živočichů (dle zákona č. 114/1992 Sb.), u kterých jsou zákonem chráněni všichni jedinci, včetně jejich biotopů. Rozšíření chřástala polního v Beskydech má dnes disjunktní charakter a početnost neustále klesá. To znamená, že se vyskytuje ostrůvkovitě především v podhůří a podél řek a jeho prostředí postupně zaniká. Řečí čísel se nyní v CHKO Beskydy nachází asi 120 párů chřástala. Průměrná hustota činí cca 5 volajících samců na 10 km2 vhodných luk. Při přepočtu na celou rozlohu CHKO je to méně než 1 exemplář na 10 km2. Pro srovnání, v padesátých letech se uvádí hustota chřástala polního v Beskydech na 30-40 ex./10 km2 vhodných luk.

Za úbytkem je kolektivizace, ale i kočky
Mezi hlavní příčiny úbytku chřástalů patří homogenizace krajiny během tzv. kolektivizace, která zahrnovala scelování pozemků a velkoplošné hospodaření (v jeden čas je pokoseno a sklizeno obrovské území). Z krajiny vymizely také přirozené protierozní prvky, které nejen chřástal taktéž využíval k hnízdění (meze, mokřiny, průlehy), a v některých svažitých oblastech tím začalo docházet ke zvýšené erozi zemědělské půdy a zrychlenému odtoku vod z povodí. Na populaci chřástalů působí významně kromě ztráty prostředí i predace způsobená především kočkou domácí a liškou obecnou. Značná početnost těchto predátorů je způsobena hlavně člověkem, který kočky nezodpovědně nechává lovit v krajině „pro zábavu“ a početnost lišek není přirozeně regulovaná vzteklinou.

Kde je chřástal, tam to žije
Proč by nám ale mělo vadit vymírání chřástala polního? Vždyť v naší krajině dochází k úbytku mnoha druhů živočichů i rostlin (obojživelníci, brouci, orchideje atd.). Několik málo druhů se naopak šíří (např. šakal, křídlatka či orel mořský) a je proto přirozené, že člověk, jakožto součást přírodních procesů, ovlivňuje distribuci i extinkci mnoha druhů. Existují však v přírodě organismy, které můžeme nazývat deštníkové. Ty často hrají klíčovou úlohu ve fungování trofických kaskád a správném fungování živých a neživých složek prostředí. Právě chřástal polní je deštníkovým druhem. Jeho ochranou získáme fungující luční společenstva, kde bude žít velké množství bezobratlých živočichů (motýli, včely, kroužkovci atd.), ale i bylin, trav a půdních mikroorganismů. Všechny tyto zmíněné složky živé přírody napomáhají k tvorbě zdravé, provzdušněné půdy s bohatou vrstvou humusu. Přímo člověku takové prostředí umožňuje kvalitnější život díky fixaci nebezpečných prvků (např. z dopravy), zvlhčováním okolí díky zadržování vody, a dále jsou louky také rezervoárem opylovačů a ideálním úkrytem pro zvěř (srnčí, zaječí). Je tedy v našem zájmu ponechat část luk pravidelně nepokosenou, ideálně do konce srpna, kdy většina mláďat chřástala již může létat a další formy života se stihnou metamorfovat v dospělce či vysemenit. Louka totiž není pouze výrobní prostředek pro zisk sena a má pro nás mnoho dalších funkcí. Naši předci to věděli a vždy část luk nechávali nepokosenou. Proto tu přežil chřástal až do dnešních dnů a s ním i krásné karpatské louky, které tvoří malebnou beskydskou krajinu.

Důležité upozornění !!!
Každý z vás může přispět k záchraně chřástala polního! Vydejte se alespoň na 3 vycházky po západu slunce nebo nad ránem v květnu až červnu 2019 a získejte následně odměnu v podobě lahodného vína z Moravy. Každý, kdo se bude chtít zapojit do monitoringu chřástala, může kontaktovat Správu CHKO Beskydy a dostane přidělené krátké trasy na noční procházky. Případně můžete rovnou zasílat svá pozorování mailem (vaclav.tomasek@nature.cz) nebo přes mobilní aplikaci biolog.nature.cz. Na základě údajů o výskytu následně budeme motivovat vlastníky luk, aby část nechali nepokosenou.

Z hlediska praktické ochrany chřástalů je zapotřebí dodržovat následující pravidla:

  • Při výskytu chřástala na louce je třeba kosit až po 15. srpnu.
  • Vhodné je ponechávat nedokosené kraje, často stačí i několik desítek metrů čtverečních k úspěšnému vyvedení mláďat.
  • Při sečení luk je vždy nutné kosit od středu ke krajům, nebo od kraje ke kraji, zkrátka tak, aby se všechna zvířata mohla stihnout ukrýt mimo sečenou lokalitu. Při kosení po obvodu do středu je vše živé včetně chřástala odsouzeno k zániku.
  • Intenzivní pastva limituje chřástaly, proto doporučujeme vymezit pro chřástala nepasené celky nejlépe ohradníkem, kam se dobytek nedostane. Tyto plochy by měly představovat přednostně mokřiny, které chřástal vyhledává na rozdíl od dobytku. Výměra takových ploch nemusí být nikterak veliká.
  • Spousta chřástalů je ročně zbytečně ulovena toulajícími se a “na volno“ chovanými kočkami a venčenými psy. Proto je nezbytné alespoň v době hnízdění (od května do srpna) zamezit domácím mazlíčkům přístupu na louky. I bez nich je v přírodě velké množství přirozených predátorů (lišky, prasata, psíci atd.).

 

Václav Tomášek, AOPK ČR, r.p. Správa CHKO Beskydy

Foto Petr Šaj